Sérii Need For Speed není třeba nijak zvláště představovat, neboť již od svého zrodu, kdy zazářila na prastaré 3DO, zaujala opravdu široký okruh hráčů. Od té doby však uplynula v řekách spousta vody a herní průmysl svá kvanta herního materiálu začal vrhat poněkud jiným směrem. Nejprve konverze pro PC a poté i pro PlayStation. Zejména u starších jedinců z řad pařanské obce panuje názor, že „úvodní díl“ The Need For Speed byl tím nejlepším. Nakolik jejich tvrzení obstojí proti nastupivší 5. části, to ukáže čas. Jisté je však jedno – Need For Speed - Porsche 2000 určitě zůstane tím, čím byl ve své podstatě kterýkoliv z předchozích dílů NFS. Hratelnou a přitažlivou záležitostí pro milovníky rychlé jízdy. Díky spolupráci s renomovanou automobilkou Porsche nám Electronic Arts nabízí možnost zařádit si na silničních tratích, okruzích i polních cestách ve více než 70 modelech, které opouštěly nablýskané výrobní haly slavné automobilky v letech 1948-2000. A že těch tratí není zrovna málo, to dokazuje fakt, že zde najdete desítky tratí, byť skládající se z opakujících segmentů, spolu s trojicí speciálních závodních okruhů. Tvůrci hry se zde specializují, na rozdíl od předchozích dílů, více na realistické pojetí závodů než na prezentaci vozů na zakázku a z hlediska grafického zpracování se více než na vypiplanost okolí vrhli na detailnost předváděných modelů. Ani náhodou nejsem a zřejmě taky nikdy nebudu vlastníkem některého z široké škály produktů zmíněné automobilky (a rovněž nevěřím, že někteří kolegové recenzenti takovou káru vlastní, takže jejich sdělení typu: "znáte to, jaké to je, když pohladíte…" ponechám nadále bez komentáře:-)). A protože - jak již jsem uvedl - zmíněný drahokam se v mé garáži nenachází (co to plácám, vždyť nemám ani garáž) a zřejmě ani většina čtenářů rovněž nemá techničák k některému z podobných klenotů, nezbývá jim - stejně jako mé maličkosti - nic jiného, než sáhnout po nějakém kvalitním závodním simulátoru - a to je ta chvíle, kdy přichází na řadu třeba právě ono NFS Porsche 2000, i když zde se jedná o spíše arkádově laděný simulátor. A co na Vás v případě koupě této hry čeká? Po shlédnutí impozantního intra se hráči naskytne příležitost zvolit si jazyk, jímž bude komunikovat se systémem a naopak. Na výběr jsou zde 3 jazykové sady, a to angličtina, němčina a švédština. Po několika okamžicích se hráči zobrazí hlavní menu, v němž si - stejně jako u mnoha jiných her se závodní tématikou – může nastavit parametry zobrazení, ovladače a zvuku. Co se týče zobrazení, na výběr jsou zde dva obvyklé formáty – standard a wide. Dále zde existuje možnost nastavení splitscreenu pro dva hráče, přičemž lze volit buď usazení oken vedle sebe (horizontal) nebo nad sebou (vertical). Osobně bych preferoval volbu zobrazení nad sebou (jelikož je přehlednější), ale je na každém z Vás, ke které z voleb se přikloní. Posledním volitelným atributem v souvislosti s nastavením obrazu je všem známé vycentrování obrazovky. Díky audio volbám lze nastavit hlasitost celkovou, hlasitost mluveného projevu a komentářů, hlasitost ozvučení ve hře, hlasitost hudebního pozadí (zvukové kulisy) při práci s herními menu a posloupnost skladeb, jež jsou k dispozici, takže jednotlivé skladby jsou přehrávány buď pravidelně v řadě za sebou nebo formou náhodného výběru.Z hlediska nastavení ovladače je na výběr trojice připravených konfigurací, přičemž funkce jednotlivých tlačítek lze zadat i manuálně. Dále lze nakonfigurovat citlivost ovládání a pokud vlastníte vibrační ovladač, aktivovat či deaktivovat vibrační funkci. Posledním bodem v této části příprav je volba mezi automatickou a mechanickou převodovkou. V nabídce Options je možno nalézt ještě jednu podstatnou položku, jež se týká manipulace s daty na paměťové kartě. V této sekci může hráč ukládat či nahrávat zvolená herní nastavení a dosažené rekordy, případně citovaná nastavení a rekordní časy resetovat, resp. vymazat. Pakliže se dopracujete přes všechna dříve uvedená nastavení a volby, dostanete se do fáze hry, kdy opravdu začíná jít do tuhého. Tím okamžikem je volba herního módu, a to je volba nelehká, pokud ovšem hrajete tuhle gamesku poprvé. Celkem jsou zde k dispozici tři herní režimy: Evolution, Factory Driver a Quick Races. Evolution je v podstatě ukázkou dlouhé cesty za slávou, kdy začínáte s pár drobnýma, za něž si můžete koupit leda nějaké ojeté auto, a následně absolvujete celou řadu závodních session v podrežimech Tournament, Weekend Racing a Circuit Racing s cílem vydělat si na lepší káru a samosebou také s cílem získat nějaké ty válečné trofeje, v tomto případě představované bronzovými, stříbrnými nebo zlatými poháry. Podle toho, jak úspěšní budete, vám bude narůstat Váš kapitál a díky tomu posléze budete moci zakoupit jiný, lepší vůz pro absolvování dalších soutěží. A že jej potřebovat budete, to je nad slunce jasná věc. Ono zde totiž kromě tradičních závodních tratí při absolvování Tournamentu existuje i spousta jiných, vedlejších závodů. Přivydělat si lze na tratích v rámci zmíněného Circuit Racing, což jsou jednorázové soutěže na umělých závodních okruzích ve speciálech s označením „Race“, přičemž rychlost, kterou se po trati řítíte je vskutku fantastická, zejména v případě, že aktivujete pohled očima jezdce z kabiny řízeného Poršátka. Druhou možností, o když ve většině případů poněkud méně výnosnou bokovkou jsou tratě Weekend Racing, což jak název napovídá je řada opět jednorázově absolvovaných závodních tratí s tím rozdílem, že tyto jsou zasazeny do přírodních lokalit a potencionální řidič se tak při jízdě, pokud mu to rychlost vozu dovolí, může kochat rozmanitými scenériemi okolní krajiny, vesniček nebo měst. Pokud dosáhnete požadovaného umístění ve všech třech zmíněných typech závodů, otevře se vám přístup postupně do dalších dvou časových epoch (ERAs) a vy tak máte možnost následně absolvovat tournament nejen ve starších vozech (Classic ERA), ale i v těch nedávno vyrobených (Golden ERA) nebo dokonce zánovních (Modern ERA). Po úspěšném zakončení „Tournament“ režimu pak za odměnu kromě haldy získaných trofejí a nějakých těch kreditů získáte docela slušný balík finančních prostředků, jež Vám umožní zakoupit některá dražší auta, na něž jste doposud neměli. Která, to vám neprozradím. Zato se s ochotou vrhnu do strohého popisu druhého ze dvou hlavních režimů hry. Jak jsme si už řekli, tím prvním ve dvojici je Evolution. Druhým a dle mého skromného názoru rovněž dost dobře propracovaným módem je Factory Driver, ve kterém začínáte jako nováček a postupem času absolvujete pěkně dlouhou řadu někdy méně a někdy více náročných testů, při nichž se nejen naučíte co nejlépe ovládat různé typy modelů Porsche, ale hlavně krom jiného získáte bonusová auta do třetího herního režimu NFSP 2000 – do režimu Quick Races. Abyste se však po nějaké době nenudili, kromě tradičního závodu na vybrané trati v podmódu „Race“, kde po volbě modelu a tratě jednoduše vyrazíte na start a absolvujete závod dle vybraných podmínek s cílem nejlepšího umístění, pro Vás v EA připravili v NFS dnes již nezbytný podrežim „Chase“, v němž jste co by neumravněný řidič pronásledován dotěrným policistou a vaším úkolem, jak jistě tušíte, je právě tohoto opruzujícího muže zákona setřást a dojet šťastně do cíle. Kromě těchto dvou vcelku známých single-módů je zde novinkový „Time Battle, kde svým umným řízením je třeba dosáhnout přesně určeného časového náskoku v závodě dvou automobilů. V praxi to vypadá tak, že sjíždíte vybranou závodní trať tak dlouho, dokud nenahoníte potřebný časový odtup od svého soupeře nebo naopak on nenechá v příslušné časové prodlevě Vás. Posledním ve čtveřici je tzv. „Capture the Flag“, kde je Vaším úkolem posbírat po okolí na trati rozmístěné vlaječky se symboly NFS a po nasbírání potřebného počtu vlajek závod končí vítězstvím jejich majitele. Na rozdíl od stejnojmenného módu v akčním Unreal Tournamentu zde po Vás nezbudou žádné mrtvoly, maximálně pár obitých vozů. Z hlediska rozmanitosti vozového parku je tento díl NFS jednoznačně v čele, neboť s těmi více než sedmi desítkami vozů si hráč užije spoustu změn a novinek jak z hlediska designu jednotlivých modelů, tak i z hlediska variability jejich ovládání. Jedna věc je zde bohužel nespornou pravdou, a to sice ta skutečnost, že právě zmiňovaná variabilita ovládání zas až tak variabilní není. Rozhodně bych zde uvítal větší rozdíl v řízení vozů s pohonem předních nebo zadních kol, i když nevím, zda automobilka Porsche obě citované varianty vyrábí. Jediný rozdíl, který jsem zaznamenal, byla odlišná rychlost, „rejd“ či akcelerace automobilu. Jak jsem uvedl již v úvodu této recenze, NFS nikdy nebyla a zřejmě ani nebude ryzím závodním simulátorem, ale přesto jí tato skutečnost nijak neubírá na kvalitách, neboť hrattelnost se cení nejvíce a právě oné hratelnosti je zde k nalezení opravdu dostatek. Jednoduchost ovládání hráči dovolí poměrně rychle zvládnout řízení – až na malé výjimky - kteréhokoliv vozu (na rozdíl od kvalitativně našlapanějších konkurentů z řad závodních simulátorů). NFS je víceméně arkádově laděná gameska, jež nabízí požitky ze střemhlavě projížděných zatáček a bleskově prosvištěných cílových rovinek. Prostě rychlost je to co se zde počítá a nezměním to ani já ani Vy. A je to tak v pořádku, protože díky své originalitě, se kterou NFS nastoupila již při svém zrodu boduje i nadále. Doufám jen, že v budoucnu vývojáři přidají nejen na detailnějším ztvárnění závodních vozů, což je na tomto díle série opravdu znát, ale že také přitlačí v oblasti realističtějšího pojetí okolí, neboť zde zatím nic moc nepředvedli. Okolní krajina zůstala graficky kvalitativně na stejné úrovni jako předchozí dvě části a o vzdálenějším pozadí či obloze ani nemluvím. Pixelizované šmouhy představující oblohu jsou přesným opakem toho, co bych chtěl v takové našlapané hře „nad sebou“ vidět. Takže pánové v Electronic Arts, příště, prosím, ukažte co ve vás skutečně je! Pokud se vrátím ke hře jako takové, nesmím opomenout uvést některé její aspekty, jež jsou dnes již jakýmsi standardem na půdě závodních bitev. Jedním z nich je rozdílnost chování vozu na různých površích. Na suché vozovce je to paráda, horší už je to na sněhu a co teprve když začne hustě pršet, to je teprve záběr. Když jsem už nakousl vliv povětrnostních podmínek na použitý styl jízdy, neodpustím si poznámku o překvapení, jež jsem zažil po zjištění, že ve hře je na zasněžené vozovce jízda mnohem snazší než při dešti, což bych z vlastní zkušenosti netvrdil. Z hlediska realističnosti je naopak příjemným vylepšením možnost poškození auta nepřiměřenou jízdou, což znamená, že pokud to vezmete támhle o tu skálu, přiberete tuhle značku nebo to napálíte do támhle toho domku, Váš vůz se stane pomalejším, hůře ovladatelným nebo v nejhorším případě těžce ovladatelným kusem železa, se kterým pomyslného cíle svého snažení – vítězného umístění – zpravidla nedosáhnete. Mimochodem – i kdyby jste auťák rozmašírovali na cimpr-campr, nehrozí vám ukončení závodu, neboť totálního zničení zde (bohužel) nedosáhnete. Všechna tato dočasná poškození lze za jistý peníz (v závislosti na ceně poškozeného vozu) opravit. Počítejte však s tím, že v souladu spravidlem „dražší vůz = dražší náhradní díly“ zejména u drahých speciálů takováto oprava přijde na dost vysokou finanční částku, takže je vhodnější jezdit jaksi s rozumem a nenechat se příliš unést rychlou jízdou. Prostě jako v reálném životě. Před každou jídou v soutěži existuje možnost absolvovat kvalifikační závod. Ten se stal mou noční můrou, protože díky němu jsem častokrát dojel na start následného opravdového závodu s dost opotřebovanými brzdami či karosérií, což se také projevilo na mém konečném umístění. Neexistuje zde totiž možnost opravy automobilu mezi kvalifikací a závodem, pouze mezi jednotlivými závody před kvalifikací, takže ve většině případů jsem později kvalifikaci vůbec neabsolvoval a raději jsem se prodíral z poslední (čtvrté) startovní pozice až na špičku závodního pole. Je však nutno řící, že zvláště v pozdějších fázích hry, kdy na startovní čáře spolu s mou maličkostí stáli připraveni poměrně ostří hoši v poměrně dost dobře našlapaných poršátkách, se kvalifikační závod opravdu stal nutností. Pokud jsem totiž nestartoval alespoň s druhé startovní pozice, prakticky jsem neměl šanci prvního v pořadí dostihnout. To s ohledem na skutečnost, že ti tupci z 2. a 3. pozice se mi neustále pletli pod nohy a než jsem je stačil nechat za zády, vůdčí sporťák byl už dávno v nedohlednu.Pokud by však někdo z vás nabyl podezření, že uvedený neúspěch byl částečně nebo zcela vyvolán mou nešikovností při řízení vozu, musím jej zklamat, neboť i kdybych byl v řízení vozidla amatér, díky jednoduchosti ovládání v této hře bych i přes tuto skutečnost mohl dosáhnout vítězného cíle. Je to dáno tím, o čem jsem psal již na začátku. Tato hra není simulátorem, apíše arkádou. Díky tomu je ovládání automobilu pohodovou záležitostí a ne frustrujícím mučením při zvládání obtížného řízení některých automobilů, jak to známe z oněch „opravdu kvalitních simulátorů“. Ono někomu dá opravdovou fušku naučit se odlišně pojatému řízení aut s pohonem přední nebo zadní nápravy (případně s pohonem na všechna kola) a ne každý potencionální řidič je ochoten tuto trnitou cestu za poznáním absolvovat. Takže i přesto, že mé osobě je bližší ona realistická simulace a má dušička zajásá, když v rukou pocítím opravdový rozdíl v řízení odlišných vozů, i přesto oceňuji tuto arkádovost a jednoduchost a píši „za jedna“. Mohl bych zde ještě dlouze hovořit o jednotlivých aspektech této gamesy, ale to není účelem tohoto článku. Jeho pravou podstatou by mělo být nastínění opravdových kvalit nebo případných nedostatků hry a co se NFS Porsche 2000 týče - v tomto případě velice rád výše uvedené nedostatky přehlédnu (dokonce i zapomenu na nervové zhroucení, které se o mě pokoušelo, když jedouce z kopce jsem „sundal nohu z plynu“ a namísto očekávaného zrychlování jsem byl svědkem úplného zastavení vozidla, což jsem na druhou stranu následně použil při průjezdu některými ostřejšími zatáčkami namísto do té doby preferované ruční brzdy) a přikloním se k názoru, že tahle hra je opravdu dost dobrá na to, aby do ní hráč investoval. Takže neváhejte – její případnou koupí zcela jistě neproděláte, ba právě naopak. S jejím vlastnictvím se Vám naskytne příležitost hodiny a hodiny prožívat v příjemné společnosti rozburácených motorů v ovzduší s příchutí spáleného benzínu. S rychlostí příznačnou pro všechny typy roztomilých poršátek se budete moci řítit zasněženými alpskými silnicemi, slunečnou Riviérou i překrásnou přírodou Skotska. A dá-li Bůh, budete s kvitováním vzpomínat na den, kdy jste si přečetli tenhle článek a mimo jiné na základě toho si pořídili tuto nepostradatelnou součást herní sbírky každého správného pařana, jehož srdce bije pro závoďáky. No, to jsem možná trochu přehnal (s tou samolibostí), nicméně v zásadě jsem vyjádřil to, co jsem chtěl – kvalitu téhle gamesky. A že je dostatečně kvalitní, na to vemte jed!